Respektovat se navzájem nám umožňuje přeží. Jinak bychom se už dávno pobili, no ne? Jako student žurnalistiky jsem se naučila respektovat lidi, kteří něco umí, kteří rozumí tomu, co dělají a umí to adekvátním způsobem předat dál. Proto i nadále setrvávám se stavu studentské chudoby v naivní touze přiučit se seriózní novinařině. Stále častěji mi přichází na mysl teze, že toto je nemožné. Seriózní novináři vyhynuli? Ale ne, to je jejich bezpáteřní kolegové ovládli svět, míra jejich čtenosti bere dech i slušné vyjadřování nejednomu z opačného břehu.
Na své cestě "novinářské přípravky" vás budu informovat, jak se s tím vším vyrovnávám. Uslyšíte, kdy přijdu o poslední iluzi (pokud už se tak nestalo za mé nepřitomnosti ve vlastním těle), naplno řeknu, co mi na UP vadí, co mi vadí na české mediální sféře (i všude jinde). Abych nehýřila přespříliš kritikou, nazmar nepřijdou ani okamžiky radostné a povznášející.
A jelikož budu do necelého roku odevzdávat bakalářskou práci, vyhlašuji proto veřejnou soutěž o nejlepšího poradce ve věci mé bakalářky. Info někdy příště, jestli mi můj projekt schválí.
Mějte respekt k mým názorům, já vám ty vaše taky neberu. Argumentace je nejúčinější zbraň v boji proti lidské hlouposti (kdyby selhala, záložní zbraní je obyčejná lidská pěst).