Časopis s kontroverzním názvem (podle některých) vznikl
před čtyřmi lety z iniciativy několika studentů žurnalistiky. Vznikl jako
reakce na nedostačující výuku na olomoucké katedře žurnalistiky. Studentům se
prostě nelíbilo, že tu neprobíhá praktická výuka. Musím smutně podotknout, že
situace se dodnes nepříliš změnila. I když, abych nesršela křivdami, blýská se
na lepší časy. Především zásluhou externistů a jejich zajímavých workshopů, kde občas i máme možnost něco napsat, upravit, vytvořit…
Sice se tu učíme, jak porozumět nesmyslným
sociologicko-filosoficko-etickým žvástům (pardon lépe to nazvat nedokáži),
které normální člověk nepochopí ani po několikerém zasvěceném výkladu
vyučujícího. Jak ale napsat dobrý komentář, zprávu, fejeton či publicistický
článek nevím. Tady já už možná ano. Díky Heleně a lidem, kteří za ni dýchají. Kde se to naučí ostatní, ti kteří se Heleny straní, je mi záhadou. Asi hodně
čtou. Ostatně mají na to dost času. To by bylo asi vše k důvodům vzniku našeho
periodika.
Katedra se ke studentské vzpouře postavila velice
nepřátelsky. Tedy zády. A to jak k podpoře studentů aktivně se
podílejících na zrodu nového periodika, tak i k jeho finanční stránce.
Dodnes se Helenka snažila udržet na vodě. Nejprve díky
prodeji části nákladu (prodat tisíc kusů bylo takřka nemyslitelné), poté se na
pomoc přidali inzerenti. Další pomocnou rukou byl webový portál a prodej
reklamní plochy zde. Jako poslední se ukázala být nápomocnou univerzita,
respektive některé fakulty. Kromě domácí fakulty filosofické.
Helena vychází pod záštitou občanského sdružení. Takových sdružení
na univerzitě nepůsobí málo. A z drtivé většiny provozují aktivity spojené
se studiem, se zapojením studentů do kulturního života a osvěty. A každý tento
spolek by chtěl na svůj provoz nějaké peníze, pochopitelně. Přičemž se stalo
následující. Financemi, kterými by se podporovaly spolky, disponoval rektorát.
S ním se vedly dlouhé diskuse o finanční pomoci pro sdružení, které
vydává, všimněte si pozorně, časopis studentů UP. Ve dnech, kdy jednání začínala
vykazovat jisté, byť minimální úspěchy, přenechal rektor tyto pravomoce děkanům
jednotlivých fakult.
Co to, konkrétně pro naše sdružení, znamená? Že vybudované
vztahy šly, jednoduše řečeno, do pekel a je nutno začít od začátku. Ve chvíli, kdy
sdružení vydávající Helenu čekalo na finanční vysvobození od dluhů, přišel
krach. A následují dlouhé měsíce čekání.
Snad během těchto měsíců přijde štědrý dědeček, pomůže
zaplatit ne zrovna jednoduchou práci studentů, která rozhodně není pro vlastní
zábavu a pro potěšení (Kdo by se zadlužil desítkami tisíc, aby mohl pro vlastní
zábavu informovat studenty o dění na univerzitě a v celé Olomouci?) a
umožní v novém semestru pokračování papírové formy Heleny v krabici.
Dříve, než všichni redaktoři vezmou nohy na ramena a najdou si jinou, třeba i placenou
alternativu (protože doteď pracovali jen z vlastní vůle pro dobrou věc).
Čeká nás ještě jedno číslo. A potom už jen na webu. Zkuste
se podívat na náš web a napsat mi, jestli jsme jen pro zábavu, nebo zasloužíme
podporu domovské katedry i fakulty!